Historický vývoj dopravního spojení sídla

Ve středověku probíhala v těsné blízkosti města významná obchodní komunikace, Žitavská stezka, vedoucí z Žitavy do Prahy.  Žitavsko v té době náleželo k Českému království a královské město Žitava představovala významný mezičlánek v obchodu s baltskými přístavy a severní Evropou.

Průběh středověkých obchodních cest v Ponisí

Cesta probíhala Žitavskými horami podél dnešní českoněmecké hranice – zde byl zbudován strážní hrad Karlsfried – a po překonání lesního komplexu přes Petrovice a Jablonné v Podještědí dále do vnitrozemí. Později se na ní napojila cesta vedoucím údolím Nisy od Liberce, spojující hrady Hamrštejn a Grabštejn a vedoucí dále přes Hrádek nad Nisou do Žitavy. Tato důležitá spojnice procházela již přímo městem, avšak její průběh na jeho území není zcela zřejmý: v Doníně překonala Lužickou Nisu, přešla na pravý břeh a buďto dnešními ulicemi Václavskou, Anglickou a Revoluční směřovala již v trase Žitavské ulice na Žitavu (a vyhnula se tak Hornímu náměstí), nebo procházela přes Dolní náměstí ulicí 1. máje na Horní náměstí a hlubokým úvozem se stočila do Žitavské ulice, odkud pokračovala ve stejné trase. Po opuštění obtížně schůdného úseku Žitavské cesty údolím Weissbachu (Weissbachthal) přes Žitavské hory se spojení Žitavy s Prahou realizovalo již přes Hrádek nad Nisou. Schallerova Topografie z roku 1790 uvádí, že mezi lety 1685 až 1695 nechal Matyáš hrabě Trautmannsdorf vydláždit celý úsek z Hrádku nad Nisou na zemskou hranici. Část povrchu této komunikace byla odkryta při archeologickém výzkumu prováděném v letech 2009–2010 na Horním náměstí. Müllerova mapa Čech z roku 1720 zobrazuje zemskou cestu v této podobě: z hranice Žitavskou ulicí, k mostu přes Nisu v Doníně, a odtud přes Dolní a Horní Sedlo, Jítravu a Zdislavu do Osečné a dále na Prahu.

Müllerova mapa z r. 1720 – průběh zemské cesty z Žitavy přes Hrádek do Prahy

Významný kvalitativní posun představovala stavba říšské (též císařské či erární) silnice z Liberce do Žitavy, realizovaná mezi lety 1840–1846. Jedná se o dnešní silnici I/35 v úseku Bílý Kostel – státní hranice (s výjimkou novodobého obchvatu). Přes vlastní město vedla Libereckou ulicí, na Horní náměstí a Žitavskou ulicí dále do Žitavy. Její průběh je velmi dobře patrný z map stabilního katastru z roku 1843.

Nesmírný význam pro rozvoj průmyslu a tím i města měla stavba železniční trati z Žitavy do Liberce. Trať vybudovala v letech 1855–1859 saská společnost Zittau-Reichenberger Eisenbahngesellschaft (ZREG) se sídlem v Žitavě. Jedna z prvních parostrojních železnic na našem území spojila prudkou industrializací procházející Liberecko se Saskem, Pruskem a dalšími státy Německého spolku. Prostřednictvím Jihoseveroněmecké spojovací dráhy (která dorazila do Liberce v témže roce, též dráhy Pardubicko-liberecké) tak došlo k druhému propojení rakouské a saské železniční sítě (prvním byla Severní státní dráha vedoucí podél Labe). Hrádek nad Nisou tím získal železniční spojení s Vídní i Berlínem. Autorem projektu dráhy byl vrchní inženýr Saských královských státních drah Gustav Georg Rachel, který stavbu rovněž řídil. Autor původní výpravní budovy v Hrádku nad Nisou není znám, přestavba z let 1910–1911  byla realizována dle projektu Ing. Sauermanna ze stavebního inspektorátu Saských drah v Žitavě. Provoz na trati zajišťovaly Saské královské státní dráhy (Königlich Sächsische Staatseisenbahnen, K. Sächs. Sts. Eb.). V roce 1905 byla dráha Saským královstvím zestátěna. Do majetku československého státu přešla až v roce 1945, do té doby byla exteritoriální německou železnicí. Cizí vlastník se projevil i v architektuře drážních budov, postavených ve stylu příznačném pro saské železnice, tzn. jako klasicistně komponované, s půlkruhovými záklenky dveřních a okenních otvorů s pískovcovými ostěními. Taková byla před přestavbou i výpravní budova v Hrádku nad Nisou, což je dodnes dobře patrné. Typově byla shodná s výpravní budovou v Chrastavě, později také dostavovanou.

Současný stav dopravního spojení

V současné době je město napojeno železniční tratí č. 089 Liberec – Zittau – Rybniště na českou i německou železniční síť s intenzivním mezistátním osobním provozem, včetně přímého spojení s Drážďany. Hrádek nad Nisou je pohraniční přechodovou stanicí a 1,5 km od železniční stanice se nalézá železniční přechod do Spolkové republiky Německo, vedený peážním úsekem přes polské území.

Silniční spojení je zajištěno komunikací I. třídy I/35, vedenou v úseku Liberec – Bílý Kostel nad Nisou jako čtyřproudá rychlostní silnice a dále do Hrádku nad Nisou a na státní hranici jako dvouproudá silnice I. třídy. V letech 1998–2000 byl vybudován 3,4 km dlouhý obchvat silnice I/35 severně od města. Na starou silnici se napojuje na kruhovém objezdu u rekreačního areálu Kristýna. Odtud silnice pokračuje v původní trase na hraniční přechod do Polské republiky Hrádek nad Nisou/Porajów, po zhruba 1,5 km následovaném polsko-německým hraničním přechodem Zittau/Porajów. V červnu 2013 byl otevřen polský úsek mezistátní silnice napojený na severní obchvat, vedený přes Kopaczów a Sienawku na německé území s rozestavěným napojením na obchvat Žitavy (silnice B178) a dále na německou dálnici A3. Tím byl vytvořen předpoklad pro nové kapacitní přeshraniční spojení, otevřené i pro mezinárodní nákladní dopravu. Do konce roku 2013 je naplánováno otevření nové 7,6 km dlouhé silnice Bílý Kostel nad Nisou – Hrádek nad Nisou vedené severně od nynější směrově a kapacitně zcela nevyhovující silnice, postavené v letech 1840–1846. Tím vznikne ucelené nové silniční spojení Hrádku nad Nisou s tuzemskou, německou a polskou silniční sítí. Jeho význam pro další rozvoj Hrádku nad Nisou je zásadní.

Městem neprochází žádná komunikace II. třídy. Ze silnic III. tříd zajišťuje spojení silnice III/2711 vedená po levém břehu Lužické Nisy přes Donín a Chotyni do Bílého Kostela, paralelně s komunikací I/35. Z ní odbočuje v Doníně silnice III/2716 přes Dolní a Horní Sedlo do Rynoltic, zajišťující napojení Hrádku nad Nisou na silnici I/13 ve směru Česká Lípa a Děčín, a dále silnice III/2713 z Chotyně přes Dolní a Horní Suchou do Jitravského sedla, kde se napojuje rovněž na silnici I/13. Z Hrádku vycházející komunikace III/2719 a III/27110 do Oldřichova na Hranicích a pravobřežní komunikace do Chotyně jsou pouze místního významu.

Atraktivity cestovního ruchu

Hrádek nad Nisou, region Hrádecka a v širším významu Trojzemí nabízí celou řadu atraktivních turistických cílů. Kromě vlastního města s památkovou zónou, jejíž nejvýznamnější součástí je areál kostela sv. Bartoloměje, je to především národní kulturní památka státní hrad Grabštejn, ležící jen 2 km od centra města. Roku 2011 jej navštívilo 18 338 osob. Na německém území je velkým lákadlem někdejší královské město Žitava se zachovalým středověkým jádrem a mimořádným množstvím památkově hodnotných objektů, dále turisticky využívaná oblast Žitavských hor s přírodním parkem (Naturpark Zitauer Gebirge), lázeňskými letovisky a ruinami kláštera Ojvín (Oybin), přístupná navíc ze Žitavy úzkorozchodnou železnicí s parním provozem. Žitavské hory jsou propojeny hustou sítí turistických i cykloturistických stezek s Lužickými horami na českém území. Hranice Chráněné krajinné oblasti Lužické hory sahají na jižní okraj intravilánu města. K dalším atraktivitám patří rekultivované povrchové doly, dnes zatopené a sloužící rekreaci – na české straně je to rekreační areál Kristýna, na německé pak Olbersdorfer See. K významným cílům nadregionálního významu patří také klášter Marienthal v údolí Lužické Nisy na německo-polské hranici. Stranou nelze ponechat ani neobyčejné bohatství lidové architektury na všech třech stranách hranic. Hrádecko je součástí tzv. Umgebindelandu – Krajiny podstávkových domů, území charakteristickým použitím podstávkové konstrukce u objektů lidové architektury, jejíž fond je v této oblasti bohatý a hodnotný. Lze shrnout, že v oblasti turistického ruchu má Hrádek nad Nisou mimořádný potenciál, zejména díky velmi pestrému portfoliu přírodních, kulturních a rekreačních cílů, soustředěných na velmi malém území, vymezitelných okruhem kolem města o poloměru zhruba 6 km.