KATALOGOVÝ LIST OBJEKTU - AREÁLU

Program regenerace MPZ Hrádek nad Nisou pro období 2013–2022

ulice/náměstí

ul. Generála Svobody

kraj

Liberecký

obec

Hrádek nad Nisou

okres

Liberec

katastrální území

Hrádek nad Nisou 564095

ORP

Liberec

čp/če

65, 66

parcela

 508/1, 508/2

r. č. ÚSKP

20977/5-4305

plošná ochrana

MPZ

identifikační fotografie

poloha

Areál situovaný pravděpodobně na místě někdejšího panského sídla v dnešní ulici Generála Svobody tvořil západně umístěný dům čp. 65/66 a přilehlý objekt čp. 67, který dvůr uzavírá od severu.

stručná charakteristika

Někdejší objekt vrchnostenské manufaktury čp. 65, 66 vyrostl na spojnici mezi starším centrem kolem Horního náměstí a Dolním městem, založeným r. 1689. V minulosti areál tvaru písmene U dotvářely na jižní straně dvora dvě přízemní hospodářské budovy zbořené v 80. letech 20. stol. a při ulici ohradní zeď s bránou. V průběhu demolice se v prostoru dvora propadla část terénu o průměru cca 1,5 m a v jámě byla patrná zděná klenba. Mohlo se jednat o nález totožný se zmínkou K. F. Kühna o zasypaném sklepení, objeveném koncem dvacátých letech 20. století.

Objekt s čp. 65 a 66 byl zděný patrový, založený na obdélném půdoryse s dvěma přístavky. Zdivo je smíšené (lomové a cihelné), prostory v 1. NP byly v levém a středním díle klenuté, zbylá část stejně jako 2. NP byla plochostropá. Dispozice vzniklá stavebním vývojem je v zásadě třítraktová se schodištěm ve středním traktu. Jednotlivé trakty jsou předěleny příčkami různého stáří. Původní barokní stavba byla v celém rozsahu plochostropá, teprve při přestavbách v 19. století byly v několika etapách v přízemí místnosti zaklenuty valenými klenbami s výsečemi a českými plackami.

Objekt kryla mohutná valbová mansardová střecha, jejíž výška byla větší než zděná část domu. Na střeše byly položeny pálené červené bobrovky v korunové skladbě na řídké laťování. Půdní prostory byly od počátku budovány pro skladovací nebo obytné účely, proto byly od východu osvětleny pěti pultovými vikýři ve spodní části střechy a dvěma volskými oky v horní části. Západní část půdy osvětlovalo šest výlezových vikýřů. Pultové vikýře měly drobně segmentově prohnuté stříšky. Čela vikýřů vyplňovaly okenní otvory, boky byly zděné a omítané. Jejich konstrukce tvořily dřevěné trámky. Druhotně přistavěný arkýř na západní straně měl vlastní mansardovou jehlancovou stříšku. Střechou původně prostupovalo šest jednoduchých omítaných zděných komínů.

Střechu nesl krov krokevní konstrukce se dvěma úrovněmi hambalků, podélně vázaný ležatou stolicí ve spodní úrovni a rámovou podélnou stolicí pod hřebenem. Krov měl 26 příčných vazeb, z nichž 16 bylo kompletních. Na vazných trámech byla založena v plných vazbách prostorová konstrukce ležaté stolice.           V ose celého krovu, v rovině pod hřebenem, probíhala rámová stolice sroubená ze sloupků v plných vazbách, podélných vaznic a zavětrování v podobě velkých ondřejských křížů. Stolice měla vedle mezilehlých vaznic pod hambalky také prahovou a hřebenovou vaznici. Na konce spodních hambalků byla načepována dřevěná tesaná profilovaná mansardová římsa. Všechny prvky krovu byly z ručně tesaného dřeva, spojované čepováním nebo přeplátováním zajištěným dřevěnými hřeby. V prostoru krovu se nacházely dřevohliněné konstrukce pro zobytnění půdního prostoru.

odhad datování a stavebního vývoje

Areál byl vystavěn r. 1723 jako textilní manufaktura na výrobu sukna, bavlněných látek, punčoch a kanafasového zboží. Výstavbou objektů „na zelené louce“ byl pověřen hejtman clam-gallasovských panství Elias Ketzler na základě povolení hraběnky Johanny Emerencie Gallasové (rozené von Gaschin) z r. 1722 a již v r. 1724 bylo uděleno privilegium pro výrobu císařským Komerčním kolegiem. Výroba se zde ale příliš dlouho neudržela, a mezi lety 1767–1818 zde fungovala apretura a mandl lněných pláten. Patrně v domě čp. 67 byla v r. 1812 zřízena hrnčířská dílna s výrobou hliněných láhví pro Lázně Libverda. Zřízení této dílny může souviset s přestavbou objektu v r. 1808, kterou zmiňuje K. F. Kühn (datace měla být na malovaných slunečních hodinách na jižním průčelí čp. 67). Většina literatury uvádí přestavbu objektů na byty panských úředníků k r. 1850, což je však v rozporu s údaji v popisu J. G. Sommera již k r. 1834.  Od r. 1896 fungoval areál jako dětský útulek (Azyl) pro děti továrních dělníků, v meziválečném období (1919–1925) také jako čeká menšinová škola. Po stavbě nové školní budovy v Komenského ulici v roce 1925 se sem dětský azyl opět vrátil. Po roce 1945 se v areálu nacházela školní kuchyně a jídelna, později výrobna lahůdek, pro špatný technický stav však byly budovy vyklizeny a dále chátraly. V 80. letech došlo ke zbourání hospodářských staveb na jižní straně dvora. Neutěšený stav vyvrcholil v roce 2006, kdy se zřítila střední část střechy. Tato havárie se stala podnětem k částečné demolici objektu, která dům asanovala na úroveň přízemí.

r. 1988 PD na přestavbu na hotel (Stavoprojekt Liberec).

r. 1992, 1995–1996 zaměření a stavebně-technické posouzení.

r. 2000 SHP (PhDr. F. Gabriel, PhDr. O. Novosadová).

r. 2001 PD na statické zajištění (MURUS, Ing. J. Vinař).

r. 2001–2002 částečná realizace statického zajištění.

r. 2006 zřícení celé střední části střechy a vyvalení části obvodových stěn patra. S ohledem na možné ohrožení sousedních staveb a zdraví a životy osob vydáno nařízení o sejmutí zbylých částí střechy a nestabilních částí patra strojní technikou. Při vlastním provedení bylo strženo celé patro.

r. 2012 studie na rekonstrukci na zdravotní středisko a dostavbu (Ing. arch. L. Sommer).

r. 2013 PD na rekonstrukci na zdravotní středisko a dostavbu (Ing. arch. L. Sommer).

památkové hodnocení

Objekt zapsán na ústřední seznam KP r. 1964 rozhodnutím ŠKK ONV v Liberci 26. 11. 64 čj. 63/64.

I přes dlouhodobě špatný stavebně technický stav byl objekt unikátní technickou památkou a jednou z nejstarších dochovaných manufaktur v Čechách. Časté změny využití objektů provázely stavební úpravy, při kterých ale nebyl výrazněji změněn celkově barokní charakter stavby.

Konstrukce krovu byla impozantním dílem vrcholného barokního tesařství. Mansardový tvar střechy byl tehdy architektonickou novinkou korespondující s vrcholně barokní dynamikou a zároveň maximálním funkčním využitím půdního prostoru. Po částečné demolici památková hodnota zůstává v dochovaných stavebních konstrukcích přízemí včetně všech detailů, půdorysu, hmotě a urbanistické situaci.

doporučení k obnově a památkové rehabilitaci

V r. 2013 projednána a schválena PD na rekonstrukci objektu s využitím přízemí pro zdravotní středisko se soudobou přístavbou a nástavbou patra.

Archeologický průzkum lokality, doplnění SHP, zachování a sanace svislých a vodorovných stavebních konstrukcí, jejich omítnutí vápennou omítkou a začlenění do nového objektu dle schválené PD. Do budoucna vhodná obnova objektů na půdorysu někdejších hospodářských staveb a tím uzavření areálu do tvaru U a zachování celkové urbanistické situace ve vazbě na objekt čp. 67.

prameny a literatura

NPÚ ÚOP v Liberci, Sbírka SHP a odborných studií, Gabriel František – Novosadová, Olga, Stavebně historický průzkum, Hrádek nad Nisou čp. 65, 66, 67, 2000.

Městský úřad Hrádek nad Nisou, archiv stavebního úřadu

Magistrát města Liberec, archiv odboru ŽP, oddělení PP

Národní památkový ústav, ÚOP v Liberci, spisový archiv

Kolka, Miroslav – Panáček, Michal: Hrádek nad Nisou – dům čp. 65, 66 (takzvaný Azyl). Několik poznámek k zániku nejn unikátního barokního krovu. Sborník Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci 2006, s. 61–73.

Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, H-Kole, Praha 1997, s. 301–305.

Kühn, Karl, Friedrich: Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in der Tschekoslowakischen Republik. Land Böhmen. Der Bezirk Reichenberg. Brno/Praha/Lipsko/Vídeň 1934, s. 103.

Řeháček, Marek: Krajina na Nise. Liberec 2001, s. 323–325.

Šternová, Petra (ed.) a kol.: Soupis nemovitých kulturních památek v Libereckém kraji. okres Liberec A-Le. Liberec 2010, s. 176.

Umělecké památky Čech, I. díl, A–J, Praha 1977, s. 465.

další fotografická a plánová dokumentace

pohled od jihu, vpravo hospodářská stavení, r. 1897

východní průčelí r. 1976

západní průčelí r. 2000