Na cestě k přirozenému soužití nás čeká ještě hodně práce

 

Euroregion Nisa (ERN) oslavil 1. prosince 2011 dvacáté narozeniny. V roce 1991 bylo Martinu Půtovi, od dubna 2011 předsedovi české části ERN, dvacet let a odbýval si základní vojenskou službu.

 

Vnímal jste v tu dobu, že něco jako Euroregion Nisa vůbec existuje?


Myslím, že ne. Jako obyvatel města ležícího na hranicích jsem byl především rád za otevření hranic k sousedům. Můj pohled na Euroregion a přeshraniční spolupráci se výrazně změnil až po komunálních volbách v roce 2002, kdy jsem se stal starostou Hrádku nad Nisou.


Jak byste Euroregion Nisa krátce představil?


Je to část současného Libereckého kraje, Šluknovska a sousedního polského a německého příhraničí. Na polské straně patří do ERN například celé Krkonoše, na německé se rozkládá až k Drážďanům.


Kolik ve všech třech částech žije lidí?


Asi jeden milion, sedm set tisíc lidí. Protože je Euroregion Nisa sdružení obcí a měst je třeba dodat, že má česká část 138 členů, z toho je 135 obcí a těmi zbývajícími jsou Krajská hospodářská komora, Sdružení Český ráj a Liberecký kraj.


V povědomí veřejnosti je Euroregion Nisa spojený hlavně se získáváním peněz z Evropské unie. To zřejmě nebyla hlavní idea, proč ERN právě na tomto území vznikl.


První euroregion se jmenuje Euregio a vyhlásili ho deset roků po skončení druhé světové války na německo-holandské hranici. Němci a Holanďané tenkrát dospěli k názoru, že je třeba napravovat vztahy narušené válkou. Začali se poznávat. Společně opravovali hraniční přechody, učili se řeči svých sousedů, pořádali akce. Svým způsobem podobná situace byla také v oblasti dnešního Euregionu Nisa po roce 1989. Je to území, které bylo vlivem 2. světové války poznamenáno stěhováním obyvatel a posunem hranic. Po válce sice lidé žili několik stovek metrů od sebe, ale přes hranice nesměli. Byly to různé světy. Vytvořit tady něco kdysi na německo-holandské hranici, se proto nabízelo. Pro ilustraci: na celém území dnešního ERN bylo v roce 1989 devět hraničních přechodů, dnes už jich je kolem šedesáti. Na tom se významně Euroregion Nisa, hlavně jeho pracovní skupina Doprava, podílely. Dnes už pracuje sedmnáct mezinárodních třístranných nebo dvoustranných expertních skupin, které se až šestkrát do roka střídavě scházejí u nás, v Sasku a Polsku.


Co tyto skupiny řeší a kdo to platí?


Čistou Lužické Nisy, sport, zdraví, cestovní ruch, ochranu památek, statistiku a další záležitosti. Mimo jiné i součinnost záchranných služeb tří zemí. Všichni to dělají dobrovolně a samozřejmě zadarmo.


Přes Euroregion Nisa přišlo do našeho regionu na nejrůznější akce spousty evropských peněz. Dá se spočítat kolik?


Jen na investice do infrastruktury dvě miliardy korun.


To je rozpočet desetitisícového města na deset let. Co se za to všechno postavilo?


Asi těžko to mohu všechno vyjmenovat. Na české straně bylo z evropských peněz pro přeshraniční spolupráci financováno kolem stovky velkých projektů z oblasti dopravní infrastruktury, zlepšení životního prostředí, hospodářství, lesnictví, turistiky, lidských zdrojů, vzdělání a další stovky malých projektů z kultury, sportu a vzdělávání. Evropské peníze se podílely na stavbách kanalizací a čistíren ve městech podél Nisy, financovaly čtyřproudou silnici z Liberce do Chrastavy, částečné zalesnění Jizerských a Lužických hor, opravy některých turistických stezek od Českého ráje až po Česko-saské Švýcarsko. V Jablonci vzniklo z bývalého Výstaviště Eurocentrum, v Liberci evropské peníze financovaly celé vybavení knihovny…


Napovím: Singltrek v Jizerských horách.


Za nápovědu děkuji. První část nových cyklistických tras je dlouhá třináct kilometrů a další trasy se právě staví. Když jsme u cyklistiky. Vzniká projekt Mezinárodní cyklotrasa Odra – Nisa, která částečné prochází celým územím Euroregionu Neisse-Nisa-Nysa. Její celková délka je 591 km a vede od pramene Nisy v Jizerských horách až po Baltské moře. Část této cyklostezky je označena a jsou na ní umístěny informační tabule upozorňující na okolní zajímavosti. Obávám se ale, že máme málo místa, abychom vypočítali všechno, co se za peníze EU podařilo na našem území realizovat.


Tak prozraďte, co se nepovedlo.


Nevím, jestli za to může ERN, ale nepodařilo se rychleji přiblížit koupěschopnost obyvatel tří sousedních států. Stále jsou velké rozdíly mezi lidmi žijícími v Německu a u nás, nebo v Polsku. Jakoby tam stále ta pomyslná hranice, která nás rozděluje, byla. Třeba i proto, že se nám nedaří rozhýbat pohyb pracovních sil. Jazykově se to také příliš nelepší, hlavně na německé straně velký zájem o výuku češtiny není. Ukazuje se, že jedna generace na zásadní změny stačit nebude. Zásahy do přirozeného soužití tří sousedních států byly veliké a trvaly přes čtyřicet let, takže nám cesta k jednomu regionu ležícímu ve třech státech bude ještě nějakou dobu trvat. Ale jsem optimistou, hledat společná řešení problémů jsme se již za těch dvacet let naučili.