O slavném založení hrádeckého hasičského sboru

Velké požáry zažilo město i v letech 1713, 1781 a 1828, a to i přesto, že vrchnostenské stavební předpisy nařizovaly stavět z kamení a jiného nehořlavého materiálu. Každý měl strach, pořád zůstávalo otevřenou otázkou, u koho bude hořet zítra, pozítří, za rok. Jen co se objevil kouř, tloukl ponocný do dveří a oken, lidé běželi ulicemi a do stísněné atmosféry vyzváněly kostelní zvony.

 

Od roku 1843 sice již stála na Horním náměstí, v ústí dnešní ulice 1. máje, malá hasičská kůlna, roku 1863 byla dokonce přestěhována na místo dnešní drogerie, ale uskladněné hasičské náčiní tehdy ještě neobsluhoval organizovaný sbor. Doba zakládaní hasičských sborů přišla až na konci 19. století. Tehdy také zažilo město jeden z posledních velkých požárů, který byl podle hesla, že všechno zlé je i k něčemu dobré, také prapříčinou založení organizovaného spolku bojovníků s ohněm. Roku 1861 vypukl požár v dolní části města a úplně zničil 15 domů, okolní stavení zachránil před zkázou jen prudký déšť. Pomoc obyvatel města při hašení byla tehdy velmi malá, a tak se začaly v obecní radě stále častěji ozývat hlasy po založení hasičského sboru. Kromě starosti o bezpečnost města v tom bylo i trochu závisti. Jak v sousedním Německu, tak v mnoha větších městech v okolí v té době již úspěšně fungovaly hasičské spolky, které zasahovaly proti ohni s pomocí ručních i pojízdných stříkaček.

S jasným plánem založit v Hrádku hasičský sbor a vybavit jej dvěma stříkačkami přišel nakonec hostinský Leopold Stoy, který byl v Žitavě svědkem úspěšného zásahu tamních hasičů. Přestože Stoyovu snahu podporoval i další obdivovatel organizovaných hasičských sborů, místní občan Karel Karásek, nemohla se městská rada pořád rozhoupat a rozhodnout, jak to tedy s těmi hasiči udělat, aby to nic moc nestálo. Nakonec se tedy nestalo nic a za radní musela rozhodnout až o pět let později prusko-rakouská válka. Po jejím vypuknutí se totiž na Hrádecku ubytovaly tisíce nepřátelských pruských vojáků, vegetovali nakvartýrováni v chalupách a stodolách a vinou jejich nepozornosti vznikalo mnoho požárů. Když Prusové odtáhli, začali páni radní zase jednat a jednali dlouhé dva roky: teprve o Vánocích roku 1868 se konečně rozhoupali a rozhodli, že se zakoupí dvě stříkačky, stovky loktů hadic a další potřebný materiál pro budoucí hasičský sbor. A protože hasičina je bohulibá činnost, věnovali na vybavení peníze také místní továrníci a dokonce i grabštejnská hraběnka Podstatzká. Velcí obdivovatelé hasičského řemesla Đ páni Stoy, Karásek a Breuber Đ pak ještě rok připravovali podklady k založení, sháněli další nadšence a objížděli již fungující sbory v Žitavě, Jablonném i jinde a nasávali zkušenosti.

V prosinci 1869 hrádecká městská rada rozhodla, že k slavnostnímu vzniku místního hasičského sboru (tehdy však jen po německu nazývaného Verein der Freiwilligen Feuerwehr Grottau) dojde v květnu příštího roku. A kde jinde by se takovýto podnik mohl pořádat než v hostinci nadšeného hasičského propagátora Leopolda Stoye, nazvaném tehdy U Františka Ferdinanda. Díky pečlivosti tehdejšího hasičského kronikáře Hźbnera se můžeme i dnes maličko ponořit do atmosféry oné doby.

Neděle 15. května 1870 byl den jako vymydlený: už od rána vyhrávala před Stoyovým hostincem dechovka zdejších ostrostřelců a městem se procházeli novopečení hasiči v uniformách získaných za malý obnos z vojenských zásob rakouského eráru. V osm hodin vše utichlo a starosta města přivítal všechny významné hosty. A bylo jich dost, na slavnostní založení hasičského sboru se do Hrádku sjely delegace hasičů z okolních měst, průmyslníci, velcí živnostníci, prostě všichni, komu by mohl uškodit oheň a kdo navíc nesměl chybět tam, kde se něco dělo. Účast boháčů nebyla z pohledu nových hasičů nikterak nevýznamná: průmyslníci a živnostníci nejenže v budoucnu měli přispívat na jejich technické vybavení, ale důležité bylo, aby byli také přístupni uvolňování jednotlivých hasičů z práce v případě zásahů. V devět hodin slavnostně prohlásil Karel Karásek, obecní radou jmenovaný velitel sboru, schůzi za zahájenou. Následovaly další slavnostní projevy, opět mluvil starosta, zástupce okresu z Chrastavy a jiní významní činovníci, kteří pořád opakovali totéž Đ že jsou rádi, když Hrádek bude mít hasičský sbor, který bude chránit majetek a životy lidí před ohrožením. O hodinu později složili hasiči slavnostně slib a poté se všichni odebrali ke kostelu, kde novému sboru podle tehdejších zvyků požehnal farář. A když byly formality odbyty, sešli se nastrojení hasiči v sále Stoyovy hospody k společnému obědu a kronikář nezapomněl připsat poznámku, že každý si jej platil sám, to aby snad někoho nenapadlo, že hrádečtí hasiči jsou nějací vyžírkové! Po obědě se poprvé sešel velitelský sbor složený z pánů Karáska, Stoye, Harnische, Spiegela, Brombera, Hźbnera, Appelta, Fritsche, Ginzela a Winternitze. Co si pánové povídali, nevíme, patrně se poplácávali po ramenou, jak se jim vše nakonec podařilo. A měli proč, vždyť založení dobrovolného hasičského sboru trvalo pro všemožné překážky dlouhých devět let.

Ve tři hodiny zahájili hasiči tancovačku, v osm večer přišel opět pan farář a za troubení pěti vojenských trubačů bylo vyhlášeno čepobití čili večerka. Tento pro hrádecké hasiče tak významný den skončil a lidé se rozcházeli domů. Chlapi byli šťastní, že jsou z nich právoplatní hasiči, ženské zase, že jejich chlapům tak krásně padnou nové uniformy, živnostníci byli klidnější v bázni o svůj majetek. Nejspokojenější byl ale asi Leopold Stoy, otec zakladatel a do budoucna i vedoucí čestného hasičského soudu. Podařilo se mu spoluzaložit sbor podobný tomu, jaký obdivoval před skoro deseti lety při likvidaci požáru, ke kterému se připletl v sousední Žitavě, kde byl objednávat pivo. A navíc tržba v jeho hostinci byla v den založení hrádeckého sboru více než dobrá a žízniví hasiči dávali záruku dobrých kšeftů i do budoucna.  
 
Je nutno při bouřce v noci, aby polovina strojní čety podle rozkazu velitele stála připravena ve zbrojnici na Horním náměstí a hadicová četa tam byla celá. Lezecká četa má sraz v Panském domě a při daném signálu "Hoří!" se odebere na místo požáru vyzbrojena nutným nářadím. Strojní a hadicová četa připraví ruční dvoukolovou stříkačku, hadicový vůz dvoukolý a dvoukolý vůz s jiným nářadím a nezávisle na jiných četách bude spěchat na požářiště.  
(výtah z nejstaršího bojového řádu hrádeckých hasičů)