Období 1918 – 1945

Po ukončení 1. světové války a rozpadu Rakouska - Uherska se postupně začínal obnovovat hasičský život v nově vzniklé Československé republice. Nejinak tomu bylo i v Hrádku nad Nisou. První poválečná výroční schůze celého sboru se uskutečnila v polovině roku 1920.

 

Zde bylo konstatováno, že ke dni schůze čítá sbor 121 členů. Na schůzi bylo také připomenuto 50-ti leté výročí svého trvání. Po vzniku republiky se postupně měnily poměry i uvnitř sboru. Přestalo platit ustanovení, že členem sboru může být jen občan německé národnosti. Tak do sboru byli postupně přijati v roce 1930 i občané jiné národnosti. Poprvé do záložního oddílu bylo přijato i šest žen. Sbor začal na svých přilbách ve věnci místo původního G (Grottau) používat písmeno H (Hrádek nad Nisou).

V roce 1928 město zakoupilo pro hasiče první motorovou stříkačku a následně i motorový nákladní vůz, který však nevyhovoval a zanedlouho byl prodán. O dva roky poději obdrželi hasiči druhou motorovou stříkačku a v roce 1934 získal sbor první speciální hasičské vozidlo Praga s možností přepravy patnácti osob.

Ke konci 30. let se schylovalo k vypuknutí 2. světové války. Situace v německém pohraničí se radikalizovala. Nacionální německé hnutí začalo intenzivně působit i na Hrádecku. Ze sboru byli vyloučeni hasiči neněmecké národnosti. Vzniklo několik požárů, které měly politický podtext (požár restaurace „Dělnický dům“, požár hostince „U zeleného stolu“ (dnešní „Camelot“, a jiné).

Rozkol nastal i ve sboru. Někteří členové nesouhlasili s politizací sboru a postupně ze sboru odcházeli. Proto se početní stav sboru se výrazně snížil na početní stav 64 členů. Po záboru pohraničí německou armádou na podzim roku 1938 se začaly uskutečňovat významné změny v řízení sboru podle německého vzoru. Odchodem množství členů sboru do německé armády však vyvstal opět problém jak zabezpečit zásahovou činnost. Byla stanovena pracovní povinnost hasičského výcviku pro mladé muže, kteří ještě nepodléhali odvodu do armády a jejich povinnost sloužit v hasičském sboru.

Spolkový život však neexistoval. Počet požárů v tehdejším období dosahoval v průměru 6 až 10 zásahů ročně, z nichž největší byl požár stodoly statku se zaparkovaným autobusem v roce 1939. Válečná vřava se hrádeckých hasičů přímo dotkla až na samém konci války, kdy 7.května 1945 hasili požáry dvou domů po dopadu bomb shozených z letadel sovětské armády.