Období let 1945 – 1989

Po ukončení války nastaly v Hrádku nad Nisou velké změny. Na základě dohod vítězných mocností byla v několika vlnách odsunuta převážná část německých starousedlíků. Zůstalo jen pár antifašistů a velmi málo českých rodin, které zde před válkou žily.

 

V souladu s výzvou vlády přichází do pohraničí české obyvatelstvo z vnitrozemí, mezi nimi i členové tamních hasičských sborů. Časté požáry tehdejší doby přimělo Revoluční národní výbor v Hrádku nad Nisou se již v srpnu roku 1945 zabývat myšlenkou urychleně vytvořit hasičský sbor. Základ sboru byl vytvořen z několika místních českých starousedlíků, členů původního sboru a zájemců z řad nových osídlenců.

Ustavující valná hromada se konala 29. listopadu 1945 v restauraci „Beseda“, kde byl zvolen 11 členný výbor a zaevidována nová členská základna tvořící celkem 38 hasičů. Bohužel sbor však nezačal pracovat a ani nebyl prováděn výcvik. Proto na podnět některých nespokojených členů byla svolána v lednu 1946 nová valná hromada, kde byl původní výbor sboru výrazně obměněn a členská základna posílena o další muže a ženy na celkový počet 80 hasičů. Nástupem nového výboru pod vedením velitele pana Josefa Roubíčka se život ve sboru začal rozvíjet. Intenzivně se připravovala i výjezdová jednotka, neboť rok 1945 vzhledem k situaci v pohraničí přinesl i velké množství požárů.

Od konce války do konce roku 1945 měli hrádečtí hasiči 61 zásahů ve městě a jeho okolí. Sbor si velmi rychle vybudoval velkou prestiž v širokém okolí pro jeho rychlost, odbornou připravenost, ústrojovou kázeň a disciplínu. Zasahoval v mnoha okolních obcích, kde ještě v poválečných letech hasičské sbory neexistovaly. Počet zásahu proti roku 1945 poněkud poklesl, ale i tak v letech 1946 – 1947 činil 29 akcí.

Následující rok 1948 byl krizí nejen ve společnosti, ale i v hrádeckém sboru. Vlivem únorových událostí se sbor uvnitř rozdělil na dva politické tábory. Situace došla tak daleko, že třetina členů ze sboru odešla. Proto sbor musel být doplněn a nově vycvičen. V 50. letech došlo i ke sloučení sboru se sbory okolních obcí, které se staly součástí města. A tak v roce 1948 byl přičleněn ke sboru původní sbor z Donína a v roce 1950 potom sbor z Loučné.

Velké změny nastaly i v organizaci hasičského hnutí. V republice byl vytvořen „Český svaz požární ochrany“ a hasiči byli nově pojmenováni na „požárníky“. Ve spolkovém životě se místo původního oslovování „bratře“ nebo „pane“, muselo začít používat oslovení „soudruhu“. Jako součást nově vytvořené „Národní fronty“ soustřeďující všechny tehdejším režimem povolené složky, se začal spolkový život ubírat trochu jiným směrem, než byli hasiči zvyklí (účast na brigádách, pomoc v zemědělství, povinná účast na politických akcích jako byl 1. máj, výročí VŘSR a jiné). Přes všechny tyto „novinky“ pokračoval sbor ve svém aktivním životě. Mezi pozitivní události doby patří navázání prvního poválečného styku s německým hasiči ze Žitavy, který byl započat společnou likvidací velkého lesního požáru v prostoru hrádeckého Špičáku, který vznikl nedbalostí při výcviku milice.

       Koncem sedmdesátých let došlo i k významným změnám ve vedení sboru. Původní velitel Josef Roubíček po jednatřiceti letech v čele sboru odstoupil a na jeho místo byl výroční valnou schůzí zvolen pan Helmut Řeháček. Nový velitel se vervou pustil do práce. Dokázal si i přes své mládí získat podporu drtivé většiny sboru a spolu s nově zvoleným výborem sboru posunul činnost hrádeckých hasičů dál. Podařilo se získat postupně novou požární techniku, jako byl automobilový žebřík IFA s dosahem 30 metrů či automobilové cisterny CAS 32 Tatra 138 a další cisternu CAS 25 Škoda 706 RTHP, čímž byla výrazně posílena zásahová schopnost sboru. Ale bezpochyby největší zásluhou této nové hrádecké hasičské generace je zahájení rekonstrukce a přístavby hasičské zbrojnice.