Čím blíže k cihelně, tím je temnota větší a větší. V samotném lesoparku, na místech, kde se dříve těžil jíl a dnes jsou tu chodníčky pro pěší, temnotu zahání už jen svíčky podél cesty. Okolo se začínají vynořovat hororové postavy, které vás nenechají projít jen tak – jedině po splnění úkolů, které od dětí mnohdy vyžadují pořádný kus odvahy. Kdekdo si oddechne, když mezi stromy probleskne mihotající oheň na konci stezky. Voní tu vuřty i čaj, plameny zahánějí nejen napětí, ale i zimu. Je tu cítit pohoda i úleva. Ať už jste dorazili do cihelny za zábavou či trochou strachu, přišli jste si na své.
Když jsem vybíral fotografie do této galerie, skutečně jsem si na jedné povšiml divného stínu, jenž jsem nedokázal vysvětlit logicky ani opticky. Přestal jsem to řešit. Kdo ví, možná ne všichni návštěvníci byli z tohoto světa. Však se jim to také muselo líbit – alespoň jsem nezaznamenal, že by nám dělali nějaká alotria.