Rozhovor s Michalem Vereščákem

Jedním z hostů letošních hrádeckých městských slavností byl také Ing. Michal Vereščák, bývalý vedoucí libereckého územního odboru Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod. Využili jsme proto této příležitosti, abychom se zeptali, jakým způsobem se rozhoduje o přidělení či nepřidělení dotace podaným projektům.

 

Jedním z hostů letošních hrádeckých městských slavností byl také Ing. Michal Vereščák, bývalý vedoucí libereckého územního odboru Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod. Využili jsme proto této příležitosti, abychom se zeptali, jakým způsobem se rozhoduje o přidělení či nepřidělení dotace podaným projektům.
„Na začátku bychom měli upřesnit, že v regionálním operačním programu bylo asi 650 milionů EUR, což se na první pohled může zdát jako obrovské číslo. Tato alokace je dělená do různých oblastí: něco je na cestovní ruch, něco na rekonstrukce silnic a něco právě na rozvoj obcí a měst. Potřeba prostředků pro jednotlivé obce je určitě mnohonásobně vyšší, než alokace umožňuje. To je jedna věc. Určitě tedy nemohou být všichni zájemci o dotaci uspokojeni. Konkrétně hrádecký projekt Revitalizace historického centra města jsem ale bral jako typový. Byl perfektně připravený, měl „hlavu a patu“. Tyto typy projektů v oblasti zaměřené na rozvoj obcí a měst by se podle mě měly realizovat. Při hodnocení v první výzvě byla stanovena hranice pro podporu 70 % bodů – 70 bodů ze 100. Hrádecký projekt získal něco málo přes 69 bodů, od podpoření ho dělil velmi malý rozdíl. Nechci teď spekulovat nad tím, do jaké míry to může být náhoda, nebo jestli to takto opravdu vyšlo, protože dnes už je to jedno. Ale takovéto číslo to bylo a byla to velká škoda. Už když jsme se viděli tenkrát s panem starostou Půtou, tak jsme se bavili o tom, že ten projekt je dobře připravený podle všech hodnotících kritérií. Prostě bylo vidět, že realizační tým si s tím dal tu práci a bohužel výsledek to přesto nepřineslo. Po technické stránce nemělo smysl projekt vylepšovat, protože nebylo co zlepšovat a něco zbytečně vymýšlet by bylo o ničem.
Hodnocení projektů je tzv. diverzifikované. Jednu část hodnotí úředníci. Váha jejich hodnocení je 20 % a hodnotí vyloženě technické záležitosti, kde se subjektivní přístupy uplatnit nedají. Druhou část s váhou 40 %, hodnotí experti na technickou kvalitu, což jsou stavbaři, rozpočtáři, kteří se zkoumali „střeva“ akce a řeknou ano, tento rozpočet je přiměřený, technologie je dostupná, dá se to takto realizovat. Třetí část hodnocení provádí expertní komise. Obecně je jejím úkolem kvantifikovat kritéria, která podle mě až tak úplně kvantifikovat nelze. Lze k nim přistoupit docela subjektivně. Jedním z nich je například otázka přínosu projektu pro region. Po posledních krajských volbách, kdy se změnil výbor regionální rady a politické zastřešení, byla provedena změna. Technickou kvalitu už nehodnotí jen jeden expert, ale jsou dva. A výsledek se projevuje. Určitě to vede k větší objektivitě. Třetí skupina hodnocení s váhou 40% je právě ta expertní komise.
První výzva k podání projektů byla zveřejněna v červnu 2008 a druhá výzva v prosinci téhož roku. Tam byl ten samý projekt z Hrádku podaný znovu a ve třetí skupině hodnocení s váhou 40 %, kde expertní komise posuzuje přínos pro daný region z bodování vyplynulo, že přínos pro region oproti první výzvě přehodnotila a dala mu výrazně větší váhu. Protože jestli se nepletu, tak hrádecký projekt získal přes 80 bodů, což ve srovnání s ostatními projekty kvalitu jednoznačně ukazuje. Ještě je dobré říci, že není možné, aby nějaký projekt získal 100 bodů ze 100. Hodnocení je tak nastavené, že to prostě nejde, protože každý žadatel je z jiného regionu a nemůže naplnit všechny posuzované indikátory. Projekty, které získají kolem 80 bodů jsou opravdu kvalitní.
Jsem jenom rád, že se tento projekt podařilo dotáhnout do stavu, kdy je podpořený k financování. Pro většinu žadatelů, alespoň tak, jak jsem se s tím setkal, je to vnímáno jakoby „jo, tak už to máme a je to hotové“. Což bohužel není pravda, je to jen půlka práce. Bohužel je pořád velký problém s tím ty peníze hmatatelně vyčerpat, realizovat jednu žádost o platbu za druhou a dodržet všechna pravidla pro realizaci. Začíná to výběrovým řízením, kde zpravidla bývají procesní chyby. Příjemci dotace to často neumí a i přes to si chtějí vše dělat sami. Což v lepším případě nevede k ničemu jinému, než ke krácení dotace. Další otázkou je komunikace s regionální radou operačního programu, která je poskytovatelem dotace. Nám se jako regionální radě nepodařilo na začátku jasně deklarovat to, že tu nejsme proto, abychom v jednom kuse příjemce různě omezovali, ale že jsme vlastně nástroj pro to, aby region vyčerpal celou alokaci.“

Vít Štrupl

Hrádecko 11/2009