Proč jsem se dal na politiku

 

Musím přiznat, že to nebyla klasická cesta stranické kariéry směřující na vybrané posty. O politiku jsem se sice vždy zajímal, ale bylo to spíše v běžné obecné rovině.

Posledním impulsem pro mé rozhodnutí  byla reakce vedení města na petici občanů proti výstavbě silnice přes městský park v Hrádku nad Nisou. Přes tisíc podepsaných obyvatel bylo označeno za několik nezodpovědných zahrádkářů, kteří hájí pouze své zájmy a škodí rozvoji města.

To bylo i jedním z hlavních důvodů proč jsme spolu s dalšími lidmi začali poukazovat na věci ve městě, které se nám nelíbily, založili jsme občanské sdružení a snažili jsme se definovat nahlas to, o čem většina lidí ve městě  věděla a mluvila po hospodách, ale neměla sílu a možná ani chuť proti tomu něco udělat. Chodili jsme za lidmi , mluvili s nimi o věcech, které je sice štvali a hledali cestu jak s tím něco udělat. Tiše jsme si plánovali dvě tři místa v zastupitelstvu a kontrolní roli v opozici. Sedm měsíců poté, co jsme založili sdružení Hrádek potřebuje změny přišla zásadní změna v  mém životě a k velkému údivu nás i ostatních politických stran jsme získali 40 % hlasů. A tak jsem místo toho abych jen kritizoval, dostal reálnou šanci opravdu něco změnit. Místo toho nastala situace, kterou bych asi zhodnotil slovy – skoč do studené vody a plav – kamarádi ti budou ze břehu radit jaká tempa máš dělat , nepřátelé budou doufat, že se potopím už po dvou tempech nebo aspoň v půlce bazénu.