Pár slov k výročí Dne za svobodu a demokracii dne 17.listopadu 2012

 

Sešli jsme se u památníku obětem válek, v místě u kterého si připomínáme významné okamžiky naší země. Oslavujeme zde vznik Československé republiky, osvobození naší vlasti a konec 2. Světové války nebo Den veteránů. Dnes je státní svátek České republiky, slavíme Den boje za svobodu a demokracii a připomínáme si dvě významné dějinné události 17. Listopad 1939 a 17.listopad 1989.

 

Před 73 lety uzavřeli nacisté české vysoké školy, většinu studentů čekalo nucené nasazení a mnoho z nich se osvobození Československa nedožilo. Před 23 lety byla v Praze na Národní třídě rozehnána pokojná studentská demonstrace, jejíž účastníci si chtěli nejenom připomenout odpor studentů z roku 1939, ale také požadovali změnu režimu, svobodu a demokracii.
Zásah policie proti studentům byl pro mlčící většinu společnosti tou poslední kapkou, která znamenala konec legitimity vlády KSČ, byl to začátek viditelného konce totality v naší zemi.
Komunismus v naší zemi se ale nezhroutil sám od sebe. Padl také díky všem, kteří za svou a naší svobodu bojovali, padl díky obětem represí 50.let, padl díky odporu disidentů a lidí, kteří nesklonili hlavu před režimem lží, zákazů a nesvobody.
V naší zemi není zvykem děkovat a vzdávat čest. A už vůbec ne hrdinům. Komunistický režim učinil z piety frašku. Položit květiny, vyslechnout státní hymnu a zapálit svíčku můžeme. Jsme ale povinováni učinit mnohem víc. Musíme vrátit čest těm, kterým byla upřena. Musíme si připomínat jména lidí, kteří za svobodu v našich moderních dějinách položili svoje životy. Musíme udělat my, to za nás nikdo jiný neudělá.
Rád bych nám všem s velkou naléhavostí připoměl slova našeho prvního polistopadového prezidenta, pana Václava Havla: " Od této chvíle se všichni účastníme řízení této země a všichni proto neseme odpovědnost za její osud." Na tato slova, pronesená na sklonku listopadu 1989, jsme velmi rychle zapomněli. Chtěli jsme, aby svobodu za nás spravoval někdo jiný.
Také dnes 23 let od změny poměrů v naší zemi nám vládne blbá nálada, dnes se jí říká frustrace a většina společnosti stále žije v očekávání, že za nás někdo jiný vyřeší problémy a starosti. Kdykoliv však svou svobodu odevzdáme někomu jinému, rychle pak zapomeneme, že i my jsme odpovědní za stav věcí kolem nás. Svobodu můžeme lehce ztratit. My se musíme stát onou změnou, po které se dnes tak hlasitě volá. Svět kolem nás se nemůže změnit pokud budeme čekat na to, že tuto požadovanou změnu poměrů k lepšímu někdo zařídí za nás.
17. listopad 1989 a události po něm otevřely cestu ke svobodě také nám Čechům a Slovákům. Každý z nás zažil listopad 1989 trochu jinak a někde jinde a každý máme na tyto zlomové dějinné chvíle jiné osobní vzpomínky.
A jaký byl 17. listopad V Hrádku nad Nisou? V době událostí na Národní Třídě probíhal 13. Hrádecký divadelní podzim a v té době hrál hrádecký soubor VOJAN hru Voskovce a Wericha PĚST NA OKO. Druhý den 18. listopadu vystupovalo v odpoledních hodinách Amatérské studio při Severočeském divadle FX Šaldy z Liberce s hrou Ptáci, jehož režisér byl přímým účastníkem událostí na Národní Třídě a před zahájením představení informoval přítomné diváky o těchto hrůzných událostech. Po skončení večerního představení Osm žen, kterou zahrál soubor z Nového Města pod Smrkem vystoupil soubor z Liberce na jeviště a vyzval přítomné diváky k zazpívání Československé státní hymny na podporu studentů. Většina sálu povstala a hymnu zazpívala, ale část diváku ze strachu sál urychleně opustila.
Stejně jako každý z nás prožil 17.listopad jinak a někde jinde, každý z nás prožívá od sametové revoluce svůj, jediněčný a neopakovatelný životní příběh. Pro někoho bylo těch 23 let více úspěšných a šťastných, jiní zažili štěstí a úspěchů méně.  Přesto si myslím že máme společně co slavit.
Nežijeme v dokonalém světě bez chyb a problémů, získali jsme  možnost zdokonalovat svět kolem nás podle našich představ. Před 23 lety se mnohým z nás  zdálo, že sama změna režimu zajistí řešení problémů, které nás obklopovaly. Dnes vidíme, jak jsme se mýlili v představě, že se všechno samo od sebe změní k lepšímu.
 Záleží především na nás samotných jak svobody a demokracie využijeme k tomu, abychom jednou nepovažovali tato léta za ztracená a naše děti a děti jejich dětí  měli možnost vyrůstat v zemi, kde slova „Pravda a láska vítězí“ nejsou jen  prázdným heslem.
17. listopad je pro mě osobně českým dnem Svobody a jsem z hloubi srdce přesvědčen, že je to den, kdy máme skutečně co slavit.