Kohoutí vrch
Kohoutí vrch není nejvýraznějším kopcem nad Hrádkem nad Nisou, a proto neláká tolik návštěvníků jako nedaleká Popova skála. Leží ale na stejném hřbetu, oddělený jen mělkým sedlem. Nabízí krásný výhled především do údolí Bílého potoka a do Žitavské pánve. Návštěvník z něj ale také spatří hrádecký areál Kristýna se zatopeným lomem, který z Popovy skály zůstává zrakům ukryt.
Kohoutí vrch zakončuje hřbet, tvořený již zmíněnou Popovou skálou (565 m n. m.) a Sedleckým Špičákem (544 m n. m.). Skalní výchoz na Kohoutím vrchu leží jen o něco níže, ve výšce 535 m n. m. Je stejně jako Popova skála ukázkou tzv. lužického zlomu. Na severu jej tvoří téměř kolmé stěny, k jihu klesá pozvolněji. Pískovce jsou zde zpevněné prokřemeněním a jsou tedy poměrně odolné. V okolí Kohoutího vrchu se proto v minulosti v několika lomech dobýval stavební kámen. Těžba zde byla ukončena v 1. polovině 20. století, ale hladké stěny lomů jsou patrné dodnes.
Rozhled z Kohoutího vrchu
Skalisko na Kohoutím vrchu přímo vybízí za teplých dnů k tomu, aby se člověk na chvíli posadil a nechal se unášet pohledem do údolí Bílého potoka, které na německé straně lemují Výří skály a skalní útvar Liščí kazatelna s vyhlídkou. Horizont na jihozápadě uzavírá dvojvrcholový Hvozd. Severním směrem se otevírá pohled na Žitavu, Hrádek nad Nisou a dominantní polskou elektrárnu Turów.
Na severním úpatí Kohoutího vrchu stával stejnojmenný hostinec. Podle majitele se mu také říkávalo Volkertova bouda. Chata s terasou byla oblíbeným cílem turistů, než byla po druhé světové válce zbourána. Dnes ji připomínají jen nepatrné rozvaliny.
Na Kohoutí vrch se dá pohodlně dojít z Dolního Sedla přes sedlo pod Popovou skalou nebo z Hrádku nad Nisou po modré turistické značce vedoucí kolem areálu Kristýna.
