Mokřady u Kristýny
Háje mezi Trojmezím a jezerem Kristýna ukrývají mokřady, obývané zajímavými vodními živočichy. Jsou oázou klidu pro vnímavé návštěvníky a protipólem k živému rekreačnímu areálu Kristýna a cyklostezkám, které nedaleko mokřadů procházejí.
Ještě nedávno byly obtížně přístupné. V roce 2014 ale byly vybudovány povalové chodníčky s odpočívadly, které umožňují návštěvníkům pozorovat dosud ukrytý kus krajiny na březích řeky. Na rok 2017 je naplánováno další rozšíření chodníčků i míst pro odpočinek.
Dnešní podoba krajiny od Trojmezí po Kristýnu je ovlivněna těžbou lignitu, která tady v několika etapách probíhala od konce 18. století. Před otevřením prvních šachet byly mezi Hrádkem a Trojmezím při pravém břehu Nisy tři rybníky. Také tok řeky vypadal jinak: kroutil se v mnoha meandrech. Řeka byla svedena do dnešního přímého koryta až v polovině 30. let 20. století v souvislosti s rozšiřováním těžby lignitu. V místech mezi Žitavskou ulicí a řekou vznikly od konce 18. století desítky štol, ze kterých horníci dobývali lignit. Při těžbě neustále bojovali s množstvím spodní vody. I dnešní mokřady jsou pozůstatkem po dolování. V jejich těsné blízkosti se nachází louka, která vznikla rekultivací skládky. A i skládka využívala prostor po někdejší těžbě.
Největší šachta Christian byla pojmenovaná podle Kristiána Kryštofa nebo Kristiána Filipa Clam-Gallase, kterým patřilo panství Grabštejn a s ním i všechna důlní díla. V roce 1952 byla hlubinná těžba v této lokalitě změněna na povrchovou. Tak pokračovala až do roku 1972, kdy bylo dobývání ukončeno. Dnešní jezero Kristýna je nejviditelnější památkou na časy hornictví v Hrádku nad Nisou.
