Česká brána
Státní hranice mezi Českou republikou a Německem vede jižně od Hrádku nad Nisou údolím Bílého potoka. Od křižovatky lesních cest, které se říká Cikánský kout, začíná údolí mírně stoupat. Lemováno je, zvláště na německé straně, mnoha pískovcovými věžemi. Zvláštní místo mezi nimi má dvojice skal, mezi kterými vede stará stezka a zároveň státní hranice. Skalám se říká Česká brána
Na skalách jsou vyryté novodobé hraniční znaky, letopočet 1831 a písmena Z, značící německou Žitavu. Ve starších průvodcích se uvádí, že právě tudy vedla stará obchodní stezka spojující české vnitrozemí s Žitavou, než byla ve 14. století přeložena na západ přes Petrovice a Lückendorf. Faktem ale je, že v písemných pramenech je doložena jen stezka přes Petrovice.
Česká brána je využívána i horolezci, ale poměrně málo. Zajímavější jsou skály na německé straně hranice: Pytel mouky (Mehlsack), Výří skály (Uhusteine) a Dianina stěna (Dianawand). Pod Výří skály se snadno dostanou i běžní turisté, je od nich pěkný výhled na Popovu skálu. Ještě lepší je ale vystoupat až na vyhlídku Liščí kazatelna (Fuchskanzel), která je zpřístupněna můstkem a nabízí pěkný výhled na Žitavu i Hrádek nad Nisou. Mezi údolím Bílého potoka a silnicí Žitava – Lückendorf je zřícenina hradu Karlsfried.
Nedaleko České brány jsou v lese na české straně hranice ukryty čtyři menší, ale zajímavé pískovcové věže Borovák, Krajková věž, Vyhlídková věž a Strážce hranic.
Bílý potok je zdrojem pitné vody pro Hartavu. Podél jeho toku je umístěno několik studní a pěkná vodárna