Archeologické nálezy v centru města
V letech 2009-2011 probíhala v Hrádku nad Nisou rozsáhlá revitalizace centra města. Především Hornímu náměstí dala novou tvář. Součástí revitalizace byl i záchranný archeologický výzkum, který přinesl nečekané objevy, zvláště na Horním náměstí, v Kostelní ulici a ve vnitrobloku domu č. p. 71, kde jsou dnes prostory muzea Brána Trojzemí. Část archeologických nálezů dnes mohou obyvatelé a návštěvníci města spatřit přímo na Horním náměstí.
Stará cesta
Nejstarším nálezem je stará cesta, která v minulosti vedla napříč dnešním náměstím. Kronikář Josef Niederle v 19. století popisuje, že tato cesta vedla v úvoze hlubokém tak, že při pohledu od kostela se v něm skryl vůz s fůrou sena. V roce 1749 byla na příkaz Philippa Josepha Gallase zavezena místními sedláky a následně bylo dnešní náměstí vydlážděno. Při archeologickém výzkumu byly v hloubce až tři metry pod povrchem náměstí nalezeny dlažby z různých období, dokládající zápis v Niederleho kronice. Část dlažeb byla podrobně zdokumentována a následně rozebrána. Při dláždění náměstí našly ukázky těchto dlažeb místo v nové podobě náměstí. Jsou rozmístěny podél časové osy, táhnoucí se celým náměstím, mosazné tabulky napovídají rok, ze kterého dlažby pocházejí.
O kus dál, v Husově ulici, byla pod jejím povrchem objevena haťová cesta. Konstrukce z dřevěných trámů pocházela minimálně ze 16. století. V některých místech byly v trámech vidět koleje vyjeté koly vozů, nalezeno bylo také 7 podkov. Část jednoho z trámků se nachází v Bráně Trojzemí.
Studna
Na starých pohlednicích Horního náměstí je v prostoru před radnicí vidět veřejná pumpa. Na počátku 20. století ale byla zrušena a do rekonstrukce náměstí v roce 2010 po ní na náměstí nebylo ani památky.
Při archeologickém výzkumu se po odstranění dlažby objevily dva kamenné rozpraskané pískovcové bloky a otvor po tělese vlastní pumpy. Po odstranění bloků bylo vidět, že celá studna, včetně pískovcového zhlaví, je dobře zachována. Těleso studny je tvořeno z balvanů slepence, čediče a pískovce. Je hluboká přes 6 metrů, hladina vody je kolem 4 metrů od povrchu.
Doklady o opravě této studny jsou doloženy už k roku 1655. Jako zajímavá památka byla na Horním náměstí zachována. Je kryta skleněnými deskami a tak do ní lze dobře nahlédnout.
Další dobře zachovaná studna stará asi 300 let se nachází ve sklepě domu č. p. 71 na Horním náměstí (Brána Trojzemí).
Barokní sloup sv. Anny Samatřetí
Barokní sloup sv. Anny Samatřetí byl na Horním náměstí postaven v roce 1714. Místní tím splnili svůj slib, který dali v době probíhající morové epidemie. Do dnešních dnů se nedochoval, snesen byl na konci druhé světové války, údajně kvůli narušené statice. Poté zmizel neznámo kam. Jeho existenci připomínala do rekonstrukce náměstí v roce 2010 jen pískovcová deska o rozměrech asi 80 x 80 cm. Její horní plocha byla usazena do roviny dlažby.
Na těchto základech býval usazen pískovcový kvádr, který nesl na každé stěně nápisy vytesané do pískovcových kartuší. Na kvádru ležela krycí deska a patka sloupu, ze které vyrůstal hladký dřík zdobený jen prstenci na obou koncích. Samotné sousoší znázorňovalo sv. Annu s malým Kristem v náručí a vedle stojící Pannou Marií.
Při rekonstrukci náměstí byly dochované části základů znovu usazeny. V roce 2017 by mělo dojít k obnově sloupu včetně sousoší.
Hrob vampýra Tobiáše
Při archeologickém průzkumu v roce 2010 byl objeven také hrob, navozující řadu otázek. Na některé přitom asi nikdy nenajdeme odpověď. Místo tohoto hrobu je dnes vyznačeno dlážděním v Kostelní ulici, vedoucí z Horního náměstí.
Hrob, který se nacházel asi půl metru za původní hřbitovní zdí (ale vně hřbitova), ukrýval kostru muže pohřbeného v netradiční poloze na břiše, tedy obličejem do země. U dlaně levé ruky ležely čtyři stříbrné pražské groše z doby vlády Jana Lucemburského, pravá ruka byla zaťatá v pěst. U hlavy a nohou byly položeny kameny. Ač byl hrob poměrně mělký (asi 30 cm pod povrchem ulice), kostra byla velmi dobře zachována.
Víme, že mimo prostor křesťanského hřbitova byli pochováváni lidé exkomunikovaní, nepokřtění, Židé a protestanti, různí delikventi, osoby podezřelé z čarodějnictví, sebevrazi, zabití a zavraždění, cizinci i osoby tělesně či duševně postižené a taktéž nalezené a neznámé osoby. Proč byl ale takto pohřben muž z Hrádku, který dostal jméno Tobiáš?
Ostatky muže byly podrobeny zkoumání vědců řady oborů. Dnes víme, že Tobiáš byl mohutné postavy, asi 170 cm vysoký, zemřel někdy v období dubna-května ve věku asi 51 let. Také víme, že nejedl vepřové maso. Ze vzorků DNA, které se podařilo získat ze stehenní kosti, bylo potvrzeno, že jde bezpochyby o muže. Genetičtí příbuzní dnes používají rodové jméno Tobiáš, odtud dostaly své jméno i ostatky tajemného hrádeckého muže. Byl stanoven haplotyp Y-chromozomu, podle kterého lze původ jeho rodu zařadit někam do dnešní Albánie. Z dostupných dat byla vytvořena pravděpodobná podoba muže. Víme také, že Tobiáš většinu života neprožil v Hrádku. Pokud žil v Čechách, bylo to pravděpodobně na Vysočině.
Tolik říkají vědecké expertízy. Žádná ale nedokáže odpovědět na otázku, co se tehdy ve 14. století v Hrádku odehrálo. Díky netradičnímu pohřbu, který by mohl znamenat snahu současníků zabránit mrtvému ve vstání z hrobu, byl muž, možná s trochou nadsázky, označen za vampýra, tedy nemrtvého.
Jeho ostatky, přesně tak jak byly nalezeny v hrobě v Kostelní ulici, si můžete prohlédnout ve sklepení muzea Brána Trojzemí.
