Azyl
Objekty Azylu byly postaveny v roce 1723 a mají poměrně pestrou historii. Dnes z celého komplexu stojí jedna budova (č. p. 67), ve které jsou byty. Z druhého objektu (č. p. 65 a 66) se dochovala jen část přízemí. Areál původně uzavíralo ještě třetí křídlo, to ale bylo zbouráno už v minulosti.
Objekty Azylu byly postaveny v roce 1723 a mají poměrně pestrou historii. Dnes z celého komplexu stojí jedna budova (č. p. 67), ve které jsou byty. Z druhého objektu (č. p. 65 a 66) se dochovala jen část přízemí. Areál původně uzavíralo ještě třetí křídlo, to ale bylo zbouráno už v minulosti.
Budovy byly postaveny na základě povolení hraběnky Johanny Emerencie Gallasové. Snad měly být využity jako zámeček, ale záhy se z nich stala textilní manufaktura na výrobu sukna a bavlněných látek. Azyl je vlastně technickou památkou, jedná se o jednu z nejstarších dochovaných manufaktur v Čechách. Výroba ale patrně nesplnila očekávání, už v roce 1767 byl v č. p. 66 zřízen mandl. V roce 1812 zde vznikla hrnčířská dílna na výrobu pálených lahví pro léčivou vodu z lázní Libverda. Ani tato výroba ale nefungovala dlouho. Následuje přestavba objektů na byty pro panské úředníky, dokončena byla nejpozději v roce 1850. V roce 1896 zde vznikl útulek pro děti (Kinderasyl). Odtud také pramení dodnes používaný název areálu. Útulek sloužil nejen pro sirotky, ale i pro děti dělníků z hrádeckých továren. Po vzniku samostatné československé republiky probíhala v objektu č. p. 67 v letech 1919-1925 výuka ve třech třídách české školy. Ukončena byla až s výstavbou nové budovy české školy (dnes ZŠ T G. Masaryka). Výuka se do Azylu vrátila i po válce, pak objekt sloužil jako školní jídelna a školní družina až do roku 1982. V šedesátých letech 20. století byl na půdu přestěhován depozitář hrádeckého muzea, které ale krátce poté zcela zaniklo. Od roku 1982 měl objekt v pronájmu národní podnik Potraviny. Výroba lahůdek se zde udržela až do r. 1991. Následovala nešťastná privatizace, kdy budovy novému majiteli posloužily jen jako zástava bance a bez péče chátraly. Město sice získalo objekty Azylu na konci devadesátých let 20. století zpět do svého majetku, ale zachránit se podařilo již jen severní křídlo, ve kterém se nacházejí byty. Západní křídlo bylo po zřícení střechy v roce 2006 zbouráno až na úroveň přízemí.
Oba objekty Azylu byly jednopatrové a podsklepené. V mansardových střechách bylo po pěti vikýřích (při přestavbě na byty byl jejich počet rozšířen na 10 na každé delší straně a přibyly dva vikýře do ulice). V domě č. p. 67 byl při rekonstrukci ponechán ve fasádě kamenný portál, připomínající původní vstup. Na stěně podél ulice upomíná původní majitele gallasovský kamenný erb.
Místo, kde se nachází Azyl, by díky své poloze bylo vhodné pro výstavbu opevnění. Je proto možné, že právě zde v minulosti stával hledaný hrádecký hrad či dvorec, podle kterého Hrádek nese své jméno. Žádné důkazy v podobě archeologických nálezů ale pro takové tvrzení zatím nemáme.
Při archeologických vykopávkách v 1. polovině 20. století zde byly nalezeny pozůstatky (sklepy) po starší stavbě. Při výkopu telefonního kabelu západně od zámečku koncem 20. století zde byly povrchovým sběrem objeveny střepy z období renesance. Důslednější archeologický průzkum ale tehdy neproběhl.
