Pracovní tábory
Válečná výroba probíhala na Hrádecku (myšleno na dnešním českém území) v několika továrnách. Tou největší byl hrádecký Spreewerk. Areál původní Leitenbergerovy textilní továrny v Loučné byl budován postupně od r. 1868. V roce 1905 jej převzala společnost Cosmanos. Za necelých třicet let v době hospodářské krize ale byla výroba ukončena. Za druhé světové války se stala nájemcem firma Spreewerk. V továrně se v té době vyráběly pistole, nejznámějším produktem byla P38. Produkovaly se zde ale i díly k dalším zbraním, včetně součástí děl a letadel. Dnes je majitelem areálu firma ZPA Praga.
Pracovní sílu ve Spreewerku tvořili hlavně totálně nasazení a zajatci mnoha národností – Ukrajinci, Rusové, Poláci, Francouzi, Belgičané, Albánci a další.
První pracovní tábor stál přímo naproti hlavní bráně do továrny.
Další tábory, nesoucí čísla 2, 3 a 8, vyrostly postupně od roku 1942 nalevo do cesty do německé Hartavy, jen několik desítek metrů před státní hranicí. V těchto místech se v dobách, kdy se v Hrádku těžil lignit, nacházela šachta Franz. Po starém dolu v těchto místech zůstala stará odvodňovací štola, která táboru posloužila jako kanalizační a zároveň jako kolektor pro přivedení pitné vody a elektřiny.
S výstavbou dalších baráků se ale pokračovalo i v letech 1943 a 1944. Část domů byla zděná, některé byly jen dřevěné s podezdívkou. Barákové město vyrostlo i na druhé straně cesty vedoucí k Hartavě.
Po táborech zůstala do dnešních dnů stará štola ústící do Nisy. V lesích po obou stranách cesty jsou jasně patrné rozvaliny desítek baráků.
