Dům č. p. 73 (radnice)
Dnešní hrádecká radnice stojí na východní straně Horního náměstí v místech, kde náměstí přechází v Kostelní a Husovu ulici. Potřebám samotného městského úřadu ale budova slouží až od roku 1922, původně se jednalo o panský dům, i když i ten byl částečně pro správu města využíván. Radnice má půdorys tvaru písmene L. Má dvě nadzemní podlaží a mansardovou střechu. Hlavní průčelí je dnes členěno pěti slepými arkádami.
Dům byl postaven po roce 1697, kdy byla na náklady Josefa hraběte z Trauttmannsdorffu zbořena původní dřevěná budova, stojící na tomto místě. V roce 1787 byl klasicistně přestavěn podle plánů Johann Josefa Kuntzeho. Další přestavbou v roce 1840 bylo zazděno otevřené podloubí. V roce 1830 změnila radnice vzhled znovu: mimo jiné bylo ubouráno nároží, aby se rozšířila komunikace, která nepostačovala narůstajícímu provozu. Nahrazeno bylo arkýřem. Obnova budovy byla provedena hrádeckým stavitelem Hugo Grasbonem podle projektu žitavských architektů Loeweho a Wuntiga. Dnešní vzhled budovy je dán především rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1983-1985, vyvolanou požárem, při kterém byla radnice zcela zničena. Klasicistní výraz a hmota objektu ale byla naštěstí zachována.
Po přestavbě v 18. století prodal panský dům v roce 1801 majitel panství Christian Philip hrabě Clam-Gallas Marianě Appeltové, která jej odkázala svému manželovi. V roce 1808 ho ale Christian Christoph hrabě Clam-Gallas koupil zpět. Tehdy sloužil městské správě. V roce 1869 jej ale za dobré služby dostal od vrchnosti grabštejnský hospodář Johann Seidemann. Pro účely městské správy byl tehdy zakoupen dům č. p. 44 na Dolním náměstí. Město dům zakoupilo od Seidemannových potomků v roce 1911 a v již zmíněném roce 1922 zde vznikly úřední prostory. Ve dvou místnostech napravo od vchodu bylo ale od roku 1929 také muzeum, od roku 1931 se do budovy vešla i městská knihovna s asi 3800 svazky knih. Po druhé světové válce sídlila v budově také pobočka České spořitelny.
Osudnou se budově stala noc z 2. na 3. května 1982, kdy ji zachvátil veliký požár. Přes veškeré úsilí mnoha lidí, kteří nasazovali vlastní životy při záchraně budovy i majetku v ní z radnice zůstaly očouzené zdi, z bývalé střechy trčela jen tělesa komínů. Vyhořelo celé druhé patro a část patra prvního. Hasiči měli co dělat, aby zabránili rozšíření požáru na sousední budovy. Shořelo mnoho dokumentů, především stavebního archivu. Proto je dnes velmi těžké dohledávat řadu informací z historie města. Můžeme mluvit o štěstí, že v tehdejších dobách padlo rozhodnutí radnici obnovit v původním stylu. Určitě by bylo jednodušší postavit novou, době poplatnou budovu.
