Krajinou Trojzemí

Tato hrobka je vystavěna ve stejné kompozici jako většina kaplí Klášterního dvora, vstup je zaklenut podobně jako několik dalších kaplí stlačenou segmentovou klenbou, přesto je ale na první pohled zcela odlišná od všech ostatních.  Dominantní průčelí kaple je totiž celé zakryto uměle vytvořenou skálou. Při bližším pohledu na skalní výčnělky a pukliny objevíme hady, mloky, nejrůznější příšerky, ale i lebky a kosti.

Výjimečná je také masivní nákladně kovaná proplétaná a provlékaná mříž s rozvilinami. Uvnitř je umístěna řada náhrobků, mezi nimiž vyniká dvojitý náhrobek Christiana Hänniga a jeho paní Anna Rosine. Hrobka v průběhu dalších století ještě mnohokrát změnila své držitele, uvnitř je dochována řada dalších náhrobků, ale jméno svého stavebníka si zachovala. Díky tomu, že průčelí kaple s umělou skálou nemá římsu a nad ní členitý fronton jako většina ostatních kaplí, můžeme vnímat jednoduchou šikmou pultovou střechu krytou keramickými taškami, která je u většiny ostatních hrobek ukryta iluzivními architektonickými články, které nemají jinou funkci, než vzbudit dojem honosnosti a velkoleposti. Střechu hrobka sdílí i se sousedními kaplemi. Je tomu tak proto, že hrobky byly v minulosti již v řadě případů velice zchátralé. Ty, které se podařilo předchozím generacím památkářů a muzejníkům zachovat, proto zakryli před dalšími nepříznivými vlivy počasí, aby se tak staly svědky historie, ale také kvality uměleckého řemesla dávných kameníků a kovářů. V případě hřbitovních kaplí je míra dochování starého řemesla mnohem vyšší, než u intenzivněji obývaných a užívaných domů historického jádra města. Podobné řemeslné prvky tak často mizí vlivem komerčního tlaku na užívání domů.