Krajinou Trojzemí

Později, v roce 1719, ji koupil obchodník se lnem Johann Christian Meyer, který ji nechal výrazně přestavět.  Meyer zemřel až v roce 1738, jeho paní v roce 1745, ale jejich náhrobky nejsou dochovány. Hrobka změnila ještě vícekrát majitele a dodnes obsahuje řadu náhrobků, ať již vytvořených přímo pro dané prostory, nebo těch, které byly do rozměrných prostor umístěny dodatečně.

Průčelí hrobky je rozčleněno do tří polí neboli os. Čelní stranu pak netvoří souvislá stěna s portálem, ale je nesena na třech pilířích, v přední části přecházejících do vystupujících pilastrů. Pilíře jsou v horní části spojeny zaklenutím obloukovou klenbou, ve středním, o něco širším poli pak lehce stlačenou tak, aby vrcholy klenby i patky klenby začínaly vždy ve stejné výšce. Mezi klenbami a římsou pak vznikají trojúhelníkové plochy, kterým říkáme cvikly. Ty tvoří největší a nejpříhodnější část fasády pro výzdobu. Na cviklech kameník vytesal nejrůznější rostlinné motivy, umně splétané do nejrůznějších obrazců. Jedinou jednotnou plochou pro výzdobu pak tvoří pás mezi jednotlivými prvky římsy, kterému se říká vlys. Ten je zdoben dlouhým nápisem, zčásti již působením věků a hlavně povětrnosti poškozeným a hůře čitelným. Vstup do hrobky je chráněn kovanými mřížemi, v čelní straně působících spíš dojmem nevysokého, kovaného plůtku. Také pravá boční strana hrobky je tvořena pouze krajními sloupy zaklenutými do brány či portálu, chráněného tentokrát vysokou kovářsky zpracovanou mříží. Architektura hrobky, nesená ze dvou stran sloupovím, pak dává celému prostoru obzvláštní lehkost a vzdušnost, kterou tato, v měřítku k ostatním hrobkám, impozantní stavba přenáší do vnímání celého prostoru dvora.