Hlava druhá
Lidská práva a základní svobody
Oddíl první
Základní lidská práva a svobody
Článek 5
Každý je způsobilý mít práva.
Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
(2) Nikdo nesmí být zbaven života.
(3) Trest smrti se nepřipouští.
(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v
souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
Článek 7
(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v
případech stanovených zákonem.
(2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu
zacházení nebo trestu.
Článek 8
(1) Osobní svoboda je zaručena.
(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem,
který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost
dostát smluvnímu závazku.
(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v
případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s
důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu
nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí
vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu.
(4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce.
Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu
do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na
svobodu.
(5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a
na základě rozhodnutí soudu.
(6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v
ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24
hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.
Článek 9
(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:
a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí
svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,
b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto
povinné vojenské služby,
c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom,
nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné
majetkové hodnoty,
d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv
druhých.
Článek 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest,
dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a
rodinného života.
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním
nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Článek 11
(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný
zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé
společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve
vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také
stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických
osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v
rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat
lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném
zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
(5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho,
kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na
písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví
zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen
je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví
osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení
veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo
provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem
dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.
Článek 13
Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a
záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným
způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se
zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným
zařízením.
Článek 14
(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.
(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní
Republiky, má právo svobodně je opustit.
(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro
bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a
svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody.
(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské
Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.
(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.
Článek 15
(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo
změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání.
(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena.
(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s
jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 16
(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo
společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými
úkony nebo zachováváním obřadu.
(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují
své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce
nezávisle na státních orgánech.
(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.
(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické
společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a
mravnosti nebo práv a svobod druhých.