Produkce krmiv na loukách je 2-3x levnější než z polních kultur. Na nich je samozřejmě vyšší výnos, ale také vysoké náklady na pěstování plodin jako je jetel nebo vojtěška.
Smyslem hospodaření je maximální výnos píce za rok při zachování její kvality a výživové hodnoty. Na těchto produkčních plochách je značně omezena biodiverzita a luční porost sestává zpravidla z několika dominantních druhů rostlin. Jejich přesné složení se liší podle místních podmínek, z nichž nejdůležitější jsou klima prezentované především nadmořskou výškou a expozicí, půdní druhy a typ a vodní režim.
Existuje několik stupňů intenzity využívání luční porostů. Nejnižší jsou na extrémně vlhkých či naopak suchých stanovištích, kde se výnosy pohybují se kolem 1 tuny na hektar plochy. Naopak nejintenzivněji obhospodařované louky mají výnosy až 8 tun píce z hektaru za rok. Tyto plochy jsou 3-4x za sezonu sečeny a ještě jsou poté dopásány hospodářskými zvířaty. V Evropě však existují louky s ročními výnosy až 16 tun na hektar!
Se zvyšující se intenzitou hospodaření a vzrůstajícími výnosy je nutné louky více hnojit. Základem je přitom dodat do půdy dusík, fosfor a draslík. Pro představu- na pozemcích s nejvyššími výnosy kolem již zmíněných 8 tun za rok je potřeba dodat průměrně 200 kg dusíku, 15 kg fosforu a 25 kg draslíku na hektar! Hospodářský výnos ochudí totiž ročně louky o 15-20% biomasy. Toto číslo nám může připadat nízké, jedná se však o souhrn nadzemních i podzemích částí rostlin. Pokud by tyto plochy nebyly hnojeny, postupně by se stávaly chudšími a výnosy by zde výrazně klesaly.