A jak to bývá v podobných případech, často bývají očekávání i trochu idealistická a po nich může přijít i lehké zklamání. Ne vždy je louka v druhém roce po založení tak pěkně barevná jako městské záhony vysévaných letniček. A to je i případ sledované Donínské lokality.
Na začátku léta zde dominovaly místy jeteloviny, převážně však trávy- ovsík vyvýšený, psárka luční a srha říznačka. Protože jejich stébla dosahují výšky až 130 cm, kvetoucí rostliny pod nimi nejsou příliš vidět. Zastoupeny byly kromě již zmíněných jetelovin například štírovník růžkatý, kopretina bílá, řebříček obecný nebo zvonek rozkladitý. Na první pohled tak porost působí nevýrazně a jednotvárně, je však potřeba se do něj podívat zblízka a podrobněji. K tomuto dojmu malé barevnosti, který pro někoho mohl být v souvislosti s očekáváními i trochu zklamáním, přispívá i to, že louku je potřeba pokosit až poměrně pozdě, v polovině července. Důvodem je skutečnost, že byliny kvetoucí v podrostu travin odkvétají později a potřebujeme, aby jim stihla dozrát semena a mohly se tak dále množit na úkor trav, čímž by měl do dalších let porost získávat na barevnosti a pohledové atraktivitě.
Lokálně se zde vyskytují i nežádoucí ruderální druhy, jako pcháč rolní, kopřiva dvoudomá nebo šťovík kadeřavý. Je jich zde však naštěstí málo a bude nutné jejich ohniska mechanicky likvidovat vytrháváním ještě před posekáním celé plochy.