Roku 1200 se přistěhovali ze západu němečtí sedláci, usadili se v málo obydlených slovanských zemích a změnili je dle staroněmeckých právních a hospodářských způsobů. Veškeré pozemky patřily německému králi, který je propůjčil dle tehdejšího zvyku jednou markraběti míšeňskému, pak zase vladaři českému. Oblast byla rozdělena v menší části, které byly pod ochranou hradu, což možno odvozovati z názvů hor u Žitavy, Chrastavy a u Varnsdorfu, na kterých byly hrady.
V době, kdy se zápisy prvé zmiňují o Hrádku nad Nisou (r. 1235), přešel tento kraj z majetku míšeňské diecése do rukou diecése pražské. Po hradu "Grafenstein" je město Hrádek nad Nisou se svým farním kostelem a se sousedními obcemi Oldřichovicemi a Malým Šanovem po prvé zaznamenáno r. 1287. Tyto obce jistě existovaly již dříve, což je zřejmé z církevních soupisů. Roku 1310 bylo panství "Grafenstein" přiděleno zemi České.
Města tohoto okresu měla právo konati výroční trhy. Město Žitava však pravděpodobně bojovalo proti tomuto právu, neboť král Václav rozkázal dne 13. října 1411, že se na vzdálenost 1 míle od Žitavy ani chleba na prodej péci, ani pivo vařiti, ani dobytek zabíjeti a maso prodávati nesmí. Tímto zákazem ovšem byl Hrádek nad Nisou ležící v okruhu 1 míle, velmi poškozen.