Lidé dříve věřili, že v noci z 1. na 2. listopad se mrtví mohou setkat se svými živými blízkými a příbuznými. Pozůstalí také právě v této době mohli očistit duše mrtvých, ať už modlitbou, mší nebo nějakým dobrým skutkem. Tradičně rodiny večer 1. listopadu zůstávaly doma, vzpomínaly na své předky a modlily se za ně. V některých domácnostech se nechávalo přes noc na stole nějaké jídlo – pro mrtvého. Od dvacátého století se se svátkem Všech svatých a Dušičkami pojí tradice navštěvování hřbitovů, úpravy hrobů předků, zapalování svíček na hrobech. Teprve od časů první republiky se hroby zdobí čerstvými květinami a věnci, v některých oblastech se tento zvyk objevil dokonce až po druhé světové válce. Návštěvy hřbitova se zároveň staly i společenskou událostí, kdy se setkávalo širší příbuzenstvo. V současnosti, ačkoliv lidé zapalují za mrtvé svíčky a upravují hroby svých předků, často jim uniká pravá podstata těchto zvyků. Mnohdy se jedná o návštěvy hřbitovů pouze jako formální akt. Někteří lidé si však i dnes uvědomují, co má zapalování svíček připomínat. Projevují tak úctu svým předkům a modlí se za ně.
Město příkladně pečuje o své hřbitovy
Možná i vy jste v čase dušičkovém vyrazili k místu věčného odpočinku vašich nejbližších. Hrádek nad Nisou spravuje čtyři veřejná pohřebiště, a to hlavní hřbitov na Liberecké, a menší v Doníně, na Dolní Suché a ve Václavicích. Napadlo vás někdy, jaká je kapacita hrádeckých hřbitovů? Kolik na nich je hrobů a třeba také kolik je takových, které nikomu nepatří? A kdo se o takové hroby stará? Na tyto a další otázky nám dala odpověď paní Naďa Černohorská z Odboru investic a správy majetku Městského úřadu, pod který agenda pohřebišť spadá. V současné době má Město Hrádek nad Nisou uzavřeno zhruba 1750 smluv o nájmu hrobových míst. Vzhledem k velikosti pohřebišť není zatím problém s umisťováním nových hrobových míst. K dispozici jsou také vsypová loučka nebo kolumbárium na hlavním městském hřbitově, které jsou hojně využívanou alternativou klasických hrobů.
Historie hrádeckých hřbitovů je dlouhá a nesmírně zajímavá a zdaleka se netýká jen zmíněných pohřebišť, které v současnosti město spravuje. O tom, kde všude se v minulosti pohřbívalo, a jak se pohřebnictví a v našem městě vyvíjelo, se dočtete v samostatném článku. Některá fakta jsou skutečně překvapivá. Co ale nepřekvapí je to, že na současných hrádeckých hřbitovech se nachází řada hrobů, které jsou opuštěné a neudržované. Převážně se jedná o hroby německé, kterých je na hřbitovech v pohraničí velké množství. Po válečném odsunu Němců často rodiny neměly možnost a mnohdy ani vůli se ke hrobům svých blízkých vracet. I přes pohnutou historii se stále jedná o hroby a hrobky lidí, kteří v minulosti žili v našem městě, byli jeho součástí a pomáhali ho utvářet. Nejen proto se o takové hroby stará město. Kromě běžné údržby, jako je sekání trávy nebo úprava zeleně se věnuje i stavebně technickému stavu jednotlivých hrobů a hrobek. Naposledy se obnovy dočkal hrob rodiny Winternitzů při pravé hřbitovní zdi na hřbitově na Liberecké. Tato židovská rodina byla prakticky celá vyvražděna během druhé světové války. Uvedený hrob je veden jako válečný, jeho oprava přišla na zhruba 30 tisíc korun. Válečných hrobů a pietních objektů, které souvisejí s 1. a 2. světovou válkou spravuje město hned několik. Čtyři se nacházejí právě na hlavním hřbitově, jeden na hřbitově ve Václavicích a nesmíme opomenout ani známý pietní objekt v parku u ZŠ Lidická.
Kromě toho, že se město stará o opuštěné hroby, pracuje průběžně i na zvelebování hřbitovů jako takových. V posledních letech proběhly opravy hřbitovních zdí, obnovily se nebo vybudovaly nové cesty a také oplocení. Zmínit musíme i výstavbu nového kolumbária na hlavním hřbitově. Nejbližší plánovanou akcí jsou toalety, jejichž vybudování tady město připravuje. Na hřbitov každý den míří desítky lidí, kteří zde navíc tráví delší čas, ať při úpravě některého z hrobů, nebo tichou vzpomínkou na své blízké. Volně přístupné WC přispěje k většímu komfortu návštěvníků hřbitova i čistotě v jeho okolí.
Věra Baumgartnerová
Hrádecké hřbitovy – pohled do historie
Místem posledního odpočinku v Hrádku nad Nisou je dnes hřbitov na Liberecké ulici. Je ale poměrně nový, což si můžeme snadno ověřit, když se projdeme mezi náhrobky a budeme blíže zkoumat nápisy na nich. Taková procházka je zajímavá i proto, že se při ní podíváme do historie města. Jak bylo dříve zvykem, krom jména a letopočtů narození a úmrtí, se do kamene často tesaly i funkce a povolání zemřelých. Najdeme zde řadu živnostníků, horníků, úředníků, učitelů, ale také starostů. Dnešní hřbitov je dostatečně veliký, byl pojat opravdu velkoryse. Nejspíše proto, že dvě místa, která se předtím využívala jako pohřebiště, svoji kapacitou nestačila.
Stejně jako v jiných městech, první hřbitov vznikl v Hrádku nad Nisou u kostela. Dnes jej připomínají alespoň staré náhrobky, které zůstaly zachovány jak ve zdi kostela sv. Bartoloměje, tak ve zdi ohraničující jeho areál. Hřbitov býval původně o něco větší. Důkaz o tom byl nalezen v roce 2010 při archeologickém výzkumu v Kostelní ulici. Tehdy byly objeveny základy staré hřbitovní zdi. Právě za nimi ležel hrob vampýra Tobiáše, jehož ostatky jsou dnes uloženy v Bráně Trojzemí. Uvnitř hřbitova, mezi původní zdí a dnešním oplocením, pak byly odkryty hroby umístěné dokonce v několika vrstvách nad sebou. Další kus původní hřbitovní zdi a několik hrobů bylo nalezeno o kus dále při budování nové městské knihovny.
Nová hřbitovní zeď byla vybudována v roce 1751. V letech 1767-1768 do ní přibyla zastavení křížové cesty s obrazy Phillippa Leubnera. Ze zmíněných zajímavých náhrobků připomeňme místo posledního odpočinku Christopha Kreschela (Grössela) a jeho ženy Anny Elisabethy u zadního vchodu do areálu. Tito manželé pořídili v roce 1697 výklenkovou kapli, která byla nedávno zachráněna – přestěhována a restaurována – na křižovatce ulic Nádražní a Žitavská. Nepřehlédnutelný je náhrobek s malým sarkofágem, umístěný nalevo u bočního východu z areálu. Patří patnáctiletému Kajetánu Schubertovi a nechali jej zde postavit jeho rodiče. Hned několik náhrobků ze 17. století je napravo od tohoto bočního východu a patří rodině Nostitzů. Friedrich von Nostitz byl trauttmansdorffským panským na Grabštejně. Náhrobky, stejně jako křížová cesta, sochy a areál okolo kostela byly nedávno postupně obnoveny v rámci projektu Paměť v krajině Trojzemí.
Přesto, že se na hřbitově u kostela místem šetřilo a pohřbívalo se i v patrech, svojí kapacitou nestačil. V roce 1869 byl proto založen hřbitov nový, v prostoru poblíž dnešních zahrádek a teplárny nad železniční tratí. Ač byl krátce poté rozšířen, místa se na něm záhy nedostávalo. V roce 1898 byl otevřen zcela nový hřbitov, který využíváme dodnes. Jak už bylo napsáno v úvodu, najdeme na něm řadu hrobů, které dokáží napovědět leccos zajímavého o obyvatelích a historii města. Zmiňme alespoň hrob Antona Tscharka, dlouholetého starosty města a majitele tiskárny. Nachází se zhruba v třetině levé strany hřbitovní zdi. Za první světové války byl zrekvírován zvon ze vstupního objektu hřbitova. Po jejím skončení se Anton Tscharek rozhodl věnovat zvon nový. Poprvé se rozezněl roku 1925, v den, kdy byl Anton Tscharek pohřben.
Podobně jako v Hrádku, i ve Václavicích byl od pradávna jako pohřebiště využíván areál okolo kostela sv. Jakuba, zbořeného v roce 1976. Donínský hřbitov byl založen v roce 1896. Přesné datum založení hřbitova na Dolní Suché nevíme. Za to ale můžeme mluvit o hřbitově na nejkrásnějším místě, ukrytém ve stínu lesa.
Mgr. Vít Štrupl